Kdy: 25. května 2019 (sobota)
Kdo: světlušky, benjamíni
Místo: Lužní les
Mezi řadou deštivých dnů se jako na objednávku objevila krásná slunečná sobota 25. května a to byl termín naší výpravy světlušek. Těch se sešlo čtrnáct, benjamínků, kteří se k nám přidali, bylo šest a společně jsme vlakem vyrazili do Polanky nad Odrou. I když je to jen kousek, užili jsme si přestup, zpoždění i napětí, zda na Svinově náš přípoj počká. Počkal. A tak jsme z malého nádražíčka vyrazili za volavkou do CHKO Poodří. Po strastech spojeným s cestováním jsme v deset hodin vybalili na břehu rybníka Velký Budní svačiny. Ani v nejlepší restauraci nemají takovou výzdobu a atmosféru – kvetoucí kosatce, lesknoucí se hladina rybníka, bělostné labutě, potápějící se kachny, šumění stromů, meandrující koryto Odry… Posilněni svačinou a krásou přírody se světlušky s chutí pustily do plnění úkolů, které pro ně připravila vedoucí Luvi. Benjamínci mezitím „ulovili pár ryb“. Polaneckou nivou jsme putovali ukryti ve stínu lužního lesa i ozářeni sluncem na rozkvetlých loukách. Kaluž plná žab sklidila úspěch hlavně u kluků, ve kterých se probudila lovecká vášeň. Jen tak jsme si hráli u rybníka Podhorníka, kde byla naše obědová pauza. Polední klid ukončila písnička o pěnkavě a mlčících žížalách v naší zahrádce. Úplně potichu jsme prošli po hrázi mezi dvěma rybníky a slyšeli nezvyklé hlasy ptačích obyvatel. Tam jsme vytvořili spoustu uměleckých děl z peříček a dalších nalezených přírodnin. Dominikův obraz byl dokonce pohyblivý (než mravenci utekli z překuleného kamene). Když děti „krmili ptáčky a uhýbali hladovým orlům“, ukázaly se i dvě volavky. Nanuky na jistebnickém nádraží byly sladkou tečkou za naší májovou výpravou.
