V podvečer v pátek 14. října zamávalo třináct holek rodičům a s dvěma vedoucími a jedním minibenjamínkem vyrazili na Beruškovou faru. Berušková je proto, že na podzim jich tam bývá fakt hodně. A bylo. Po cestě, kdy jsme dost trénovali přestupování, na nás čekala teplá opravená fara v Bohušově, to je skoro na konci světa na Osoblažsku.
Ráno po nákupu v místním obchůdku byla rozcvička, vánočka, klouzačka, houpačka a pak jsme za drobného mrholení vyšli na nedalekou zříceninu hradu. Cestou jsme obdivovali krásu podzimního listí. Bobík jich měla obrovskou kytici. Abychom dostály jménu výpravy, na hradě jsme hrály pár hmyzích her, našimi favority byli mravenci. Protože díky mokré trávě mnohým čvachtalo v botech, vyrazili jsme zpět dříve a zbylo tak více času na holčičí blbnutí.
Po obědě jsme trénovali zpěv na mši svatou a malovali na kameny brouky, cvrčka, mravence… Večer jsme si zahráli příběh Cvrček a mravenci a přemýšleli o životě pro druhé. A světlušky ani neví, že hloubali nad větami z encykliky Laudato si papeže Františka:
Láska je to, co nás spojuje, protože celý svět je darem, který jsme přijali od Boží, Otcovy lásky.
Navzájem se máme touto láskou obdarovávat. Každý můžeme malými skutky přispět k tomu, aby se na zemi dobře žilo.
Po večeři zbyl ještě čas na kostkovou hru a pak všichni do peřin a během chvilky všichni spali. Do nového dne nás vítaly krásné červánky. Po mši úklid, balení, ale zbyla chvilka na procházku do lesa, kde jsme mohli strávit nějaký čas sami v tichu a vnímat zvuky přírody a starší uvažovat o svých dobrých vlastnostech. Po obědě ještě douklízet, dobalit. Čekání na odchod trávily holky na prolézačkách u fary. Cestou jsme se utvrdily, že přestupování do vlaků i autobusů nám už jde. Protože jsme nakonec dostali hlad, z Opavy jsme jeli v „jídelním voze“ a ochutnali všemožné „imaginární“ občerstvení. Točená jakozmrzlina byla sladkou tečkou za letošní Beruškovou farou.
