Kdy: 22. – 23. 3. 2024
Kde: tábořiště, Osoblaha
Kdo: Ski, Sky, R&R
Na rádcovské schůzce bylo rádcema odhlasováno že březnová výprava bude na naše tábořiště. Br. Halt byl obzvláště rád, neb to bylo i jeho tajné přání, ale nechal přítomné rádce hlasovat.
Jak se na správnou jednodenku (1D čili jednodenní výprava) patří, domluvili jsme se, že už vyrazíme v pátek a přespíme tam, neboť kam jinam se vydat než na naše milované tábořiště 💪.
Za vedoucí výpravy (organizačně), byl jednomyslně zvolen br. Halt, neboť s. Hanzelka se toho času pilně připravuje na maturitní zkoušku, byť je otázkou zda tomu tak opravdu bylo 🤔. Ale na její obranu je nutno uvést že si vzala na starost jídelníček a až na to že měli ostatní vedoucí hlad, to bylo velice chutné 🍔 (i děcka si to pochvalovala, i když byla roztomilý).
Vyrazili jsme v pátek v 15:31 vlakem z Hlučína. Povětrnostní podmínky nám docela přály, posuďte sami:
okluzní fronta: 356-42, 359-44, 360-30
teplá fronta: 350-38, 345-34, 341-33
výška, tlak, teplota, rosný bod: 570-954-7, 6-3, 6 2.760-725-9, 9-14
Lepší počasí jsme si skoro nemohli přát. Nálada – alespoň v našem voze, tedy ve skupině co jela červeným bleskem – byla výborná.
Již ve vlaku se začaly dít první skautské dovednosti, neboť výprava musí být akční, zábavná, rukodělná, skautská …
Br. Halt rozdal do trojiček lísteček s morseovkou, kde byla zašifrovaná zpráva, že mají udělat… ale co bych to tady rozepisoval, prostě skvělé, skvělé, žádná šeď či nuda. Jen možná zmínit že ve vlaku mezi Opavou a Krnovem byl ve vlaku poměrně klid a všichni, nebo aspoň někteří, pilně sepisovali slova končící na písmeno ‚K‘. A že jich našli !
Ve vlaku to bylo taky trochu dobrodružné
V Jindřichově byl krásný večer, trochu už se stmívalo, vzduch byl klidný, všude okolo klid, sem tam zazpíval nějaký ptáček a my tři vedoucí pozorovali jak se jednotlivé skupinky vydávají na cestu.
Skauti a skautky se vydali ve 4 minutových intervalech po trojičkách, každá měla za úkol najít na křižovatce nejvyšší dub a odhadnout jeho výšku na jedné lesní křižovatce, odhadnout pěti minutový časový interval, určit 5 květin a 5 stromů a dorazit sami do tábořiště. Vedoucí doufali že první skupinky rozdělají oheň. Když jsme jako poslední skupinka dorazili do tábořiště, byla už tma, oheň opravdu hořel (no zavolali jsme starším ať oheň rozdělají), už byly téměř postavené stany, a vládla taková krásná atmosféra, všichni měli radost že jsme po delší době na našem tábořišti. Kupodivu bylo docela teplo, podle předpovědi měla být teplota kolem nuly, a bylo 10 stupňů celsia!
Dále si všichni připravili spaní, rozdělili do stanů, navečeřeli se, a začala noční hra, kterou připravila Kytička a byla to skvělá hra! Všichni byli nadšeni, nejvíce Kytička.
Po hře jsme se sesedli kolem ohně, četli slova končící na K, klábosili a bylo nám fajn. No a pak se spustil déšť. Takže jsme nachystali celtu, takový přístřešek kolem ohně, pod který jsme se schovali a hráli písně dlouho do noci. To už jsme ale zůstali jen čtyři, děcka se pomalu vytratila do stanů a spala. Jo a nesmím zapomenout na Germána, který jel sám pozdějším vlakem a cestu do tábořiště absolvoval sám po tmě!
V sobotu jsme se probudili do celkem fajn rána, udělali rozcvičku, skočili do řeky (amundsen), nachystali „táborové stoly“ a snídani (všechno jídlo si vždy skauti rozeberou na nádraží, každý nese něco), zašli pro vodu do vodárny vedle a začal průzkumnický program. Halt se vydal pěško-běžmo-stopem do Bartultovic zkontrolovat celty z tee-pee (jsou v pořádku), ostatní se vydali prozkoumávat okolí a nacházet zajímavá místa pro využití na táboře. Nutno říct že si průzkum pochvalovali a bavilo je to (opět po 4 člených skupinkách. A to už byla skoro jasná obloha a 17 stupňů, prostě nádhera!
Po 12 se začal vařit skvělý oběd, a říkali jsme si že kde že je ten déšť co měl být? A byl :)! Za hodinu přijel velký mrak a začal docela slušný déšť. My jsme ale předtím stihli sbalit stany, na konstrukci táborové sauny nahodit celty, kam jsme se všichni i se stanama a batohama schovali, část skautů se schovala do posedu hajného. Celou dobu jsme udržovali oheň, takže jsme se i mohli ohřívat. Pak pršet přestalo, dali jsme ještě jednu hru v lese, uklidili, upletli pár karabáčů (páč budou velikonoce) a vydali se zpátky do Jindřichova na vlak. Po cestě klábosili o všem možném i nemožném. Cesta vlakem zpátky byla faj, zahráli jsme hru na „povězte nějaký příběh a ostatní hádají zda je pravdivý či ne). A zřejmě jsme byli dost provonění ohněm, neb nám to ve vlaku každý sděloval.
Na nádraží v Hlučíně jsme při závěrečném nástupu ještě předali br. Ořechovi hnědý šátek a stezku, protože na předchozí schůzce splnil Nováčka, gratulujeme !
Výprava to byla sice krátká, ale moc fajn, ostatně jako všechny, což je báječné a my byli na našem milém tábořišti!
Br. Halt
