Foto
Kdy: 2018-04
Skautská výprava na Ivančenu (20.–22.dubna 2018)
Mohyla na Ivančeně na památku umučených skautů, to byl cíl skautských oddílů z celé naší republiky, ale i Slovenska a přilehlého pohraničí Polska, již po dvaasemdesáté, a letos jsme se jej poprvé jako Ludgeřovické středisko zůčastnili i my.
Začali jsme již v pátek společným odjezdem vlakem z Ostravy do Frýdlantu, kde jsme se vzhledem k počtu 46 zúčastněných byli nuceni rozdělit. Skauti a vlčata pokračovali na chalupu na Lojkaščance ve Starých Hamrech, dívčí část a benjamínci obsadili faru v nedalekých Metylovicích. A zde se náš příběh dělí na dvě samostatné větve, které se vzájemně prolínají.
Větev „Staré Hamry“
Kluci se hezky prošli a něco zahráli při západu slunce v údolí potoka Červík a na útulné chaloupce tak akorát velké šli brzy spát, protože druhý den měl být náročný.
Sobotní budíček před šestou, rychlá cesta na autobus v slušné “kose” hlubokého údolí, a pak cesta z Frýdlantu celá po svých pro skauty a trochu zkrácená pro vlčata. Spousty oddílů v autobusech na cestách anebo pěšky na trase; malí, velcí, mladí i starší jako velká barevná řeka krojovaných postav se valila na Ivančenu. Vedro bylo k zalknutí, ale nálada výtečná. Naše středisko zabezpečovalo hudební doprovod na mši svaté od 11 hodin, proto byly skautky na vrcholu mnohem dříve, aby vše ještě jednou nacvičily. Výsledek byl skvělý! Po všech oslavách a krátkém obědě jsme krkolomně sestoupili a kousek cesty šli také bosky. Na odvoz jsme čekali u vodopádu na Satině, voda byla úžasně studená. Zpátky na chalupě se uvařila večeře, kluci cvičili spolupráci a za tmy pak hráli svíčkový fotbal (svíčky z Číny už fakt ne).
Nedělní ráno bylo o poznání teplejší, i proto, že se vstávalo později. Po mši v Bílé jsme se podívali na dno jinak zatopeného bývalého centra Starých Hamer, kde zůstaly jen části náspu tratě do Bílé a nějaké mosty, celé zarostlé trávou. Po vydatném obědě a úklidu nastal čas odchodu a následně cesta strašně nacpaným a moc zpožděným autobusem, což byl celkem pro většinu zážitek (no jo, do teplých a slunečných Beskyd jezdí mnoho turistů a oddílů), takže s našimi holkami jsme se už ve vlaku nepotkali.
Větev „Metylovice“
V pátek v podvečerních hodinách dorazilo 27 dětí a 5 dospělých vlakem nebo autem do Metylovic, kde jsme až po půdu naplnili místní faru. Po večeři, která ještě voněla domovem, se devět skautek pod vedením vedoucího Bobka pustilo do zpívání a hraní, aby doladili poslední tóny a mohli hrdě dělat v sobotu hudební doprovod při slavnostní mši svaté na Ivančeně.
V brzkém sobotním ránu jsme posilněni výbornými buchtami maminek vyrazili k hotelu Bezruč pod Lysou horou. Skautky s Bobkem vyrazili ostrým tempem strmým chodníkem, aby nezmeškali zvukovou zkoušku a za nimi v mírnějším tempu světlušky s benjamínky, kteří dychtivě poslouchali vyprávění vedoucího Paava o fašisty popravených skautech, na jejichž památku mohyla na Ivančeně vznikla. Odměnou po dosažení cíle byla výroční placka na kroj. Pak jsme konečně uviděli upravenou mohylu. Po zvuku jsme našli skautky a vyhlíželi naše kluky, kteří se k nám před začátkem bohoslužby taky připojili. Holkám se zpívání i hraní fakt povedlo a my jsme na ně byli náležití pyšní.
Po mši svaté jsme se přesunuli zase k mohyle, kde byl slavnostní ceremoniál. Ovšem v tuto chvíli jsme mohylu vůbec neviděli přes spoustu skautů, kteří se tam shromáždili. Po obědové svačině jsme vyrazili zpět. Cestou dolů bylo už pořádné horko. Někteří si cestu zkrátili strmou dobrodružnou zkratkou, někteří dali přednost delší mírnější trase s odpočinkem v trávě a pohledem na nebe… Jít kus cesty boso bylo taky moc příjemné. Jako třešinka na dortu bylo osvěžení u Satinského vodopádu. Pak už chlapecký oddíl zamířil na Staré hamry a dívčí a benjamínský oddíl zpět do Metylovic. S nezdolnou energií, skautky ještě po skvělém jídle od naší kuchařky Zuzky připravily módní přehlídku. Večerní příběh snad nikdo z dětí neslyšel do konce.
Nedělní slunečný den jsme zahájili bosonohou rozcvičkou. Po mši svaté a obědě, který tentokrát uvařily skautky, jsme před odjezdem ještě stihli procházku na blízký Čupek.
O tomhle víkendu jsme mohli vnímat krásu jarní přírody, vzájemné přátelství i spojení se všemi bratry skauty.
