Kdo: skautky, skauti, R+R
Místo: Horní Lipová, Vápenná a okolí
13.10. v 16:18, když zapískal vlak skupinka skautů a skautek odjížděla na výpravu, v čele s vedoucím Haltem, Bobkem a Hanzelkou. Třikrát jsme přestoupili a konečně dorazili do Rychlebských hor. Čekala nás dlouhá a náročná cesta, až jsme ve dvanáct hodin večer dorazili v polospánku k nějaké chatce. V tichosti jsme postavili stany a šli jsme spát.
14.10. brzy ráno nás vedoucí probudili písní a následovala rozcvička, nástup, balení stanů a snídaně. Tu jsme museli dělat celou sami a nebylo to vůbec lehké, ale nakonec jsme to zvládli. Pak jsme se krátkou cestou dostali na krásné Sokolí skály s ještě krásnějším výhledem. Nějakou dobu jsme se kochali okolím a pak jsme šli po skupinkách k Niznerovským vodopádům sami.
Po odpočinku jsme vyrazili na místo, kde jsme si chtěli udělat jídlo. Začali jsme připravovat oheň a jídlo. Jenže to by nebylo dobrodružství, aby nepřijelo nějaké auto, ve kterém byl hajný a neodsáčkoval nás pryč, že se tu nesmí dělat oheň. Hajný je lesa pán! Tak jsme uklidili, sbalili svoje saky paky a šli k nedaleké vesničce.
Našli jsme opuštěnou stodolu. Mezitímco se připravovalo jídlo, jsme hráli takzvaně „Blbou hru“, při které na neštěstí začalo pršet. Po hře jsme se najedli a v dešti šli dál.
Při pauze, kterou jsme měli, se mezitím setmělo a my kráčeli potmě.
Po několika únavných hodinách jsme došli do cíle a postavili stany, najedli se a většina šla spát. Ostatní vydrželi u ohně až do cca deseti a vyprávěli vtipy, hráli písničky na ukulele.
15.10 ráno to bylo podobné jako minulé ráno. Po jídle jsme vyšli na cestu do zatopeného lomu, kde si někteří zaplavali. Voda byla studená, takže tam nikdo moc dlouho nevydržel. Po koupání jsme hledali ložisko granátů. Ne těch vybuchujících, ale takových horninových červených. No prostě jsme šli hledat rudé kameny.
Během toho vedoucí udělali oběd a po něm jsme šli na vlak kde, moje vyprávění končí.
(bratr Sever)
